A Touch to Become

Sentimentální izolace, do které schováš konečky svých prstů. Kde umýt svá zdání? Po cestě k prameni potkáváš fragmenty lučních oblaků zamotané v trní. Strnulé obrazy potemnělého večera prostupují jemné paprsky doteků na tvé kůži. Závoj doteků, závod vzpomínek, chemické reakce bují pod povrchem pozapomenutých činitelů. Na větvích visí rozmazané snímky v neurálních krajkách, negližé míst za hranicí možné detekce. Kde převléci laskavý smutek? Za zavřenými víčky se všechny elementy ztrácí. Vůně vlny, ze které pleteš bezčasí. Smysly se rozplývají v patosu vteřin. Mezi ukazovákem a palcem mneš spleť neuronů. Ponoříš špičku nohy do ledové řeky. Na dně raší kořeny a kůra let se s každým nádechem propíjí do celého těla. Je tohle věčnost, která zapomíná? Hodiny trhly vteřinovou ručičkou. Jedna. Hebkost mysli.

Sen o místě v čase, pomíjivosti, věčnosti a haptické paměti zakořeněné hluboko pod kůží. Chodníček mezi kopečky otisků prstů ~ A letokruhy buněk se stále vlní…