Historie

Naše historie

Pevnostní 651/8, dnes známá jako P651, byla postavena v roce 1928 Karlem a Margaret Běhalovými, prarodiči Ilony Fejér Wiss, současné majitelky vily. Dům odrážel jejich profesní úspěchy v pojišťovnictví. Stal se místem setkávání rodiny a přátel, kteří zde mohli společně prožívat kulturní život meziválečné Prahy. Jejich dcera Edith Běhal zde žila až do roku 1938, kdy se provdala za Andrewa Fejéra. Společně se přestěhovali do Pasadeny v Kalifornii, kde Andrew získal stipendium ke studiu u Theodora von Kármána, blízkého rodinného přítele z Budapešti, na California Institute of Technology.

Když v roce 1939 vypukla v Evropě válka, zůstali ve Spojených státech. Téhož roku uprchli Běhalovi do Kanady. Do svého milovaného domova se už nikdy nevrátili. Během druhé světové války vilu obsadili nacisté. Po válce byla pronajata arcibiskupovi české pravoslavné církve. Později ji převzal stát, ale církev si ponechala přízemí jako kanceláře. Horní patra byla rozdělena na dva byty a ve sklepě vznikl ateliér.

Ilona Fejér Wiss navštívila Prahu poprvé v roce 1963 se svou matkou a bratrem. Stáli tehdy naproti domu, zatímco jejich matka jim vyprávěla příběhy ze svého dětství. Od poloviny 80. let se její rodiče do Prahy a střední Evropy pravidelně vraceli a s radostí bloumali ulicemi svého mládí. Když vláda Václava Havla po sametové revoluci v roce 1989 spustila restituční program, Edith Fejér zahájila proces žádosti o navrácení vlastnictví domu na Pevnostní 651. Jejím největším přáním bylo vrátit se do Prahy a strávit zbytek života ve svém dětském domově. To se jí však nesplnilo – zemřela v roce 1996.

Ilona Wiss, tehdy už právnička v Miami Beach na Floridě, a její otec Andrew Fejér v restitučním řízení pokračovali. V roce 2001 byl dům rodině navrácen.

Po dlouhém přemýšlení o budoucnosti vily se zrodila myšlenka proměnit ji v centrum vzdělávacích a kulturních aktivit. Staré rodinné fotografie Běhalových, zachycující i různá setkání v domě, napověděly, jaké akce se zde konaly před válkou. Jedna pozvánka z roku 1935 obzvlášť vyniká – v němčině a češtině oznamuje večer s Maxem Brodem, přítelem a životopiscem Franze Kafky, který měl hovořit o nebezpečné politické situaci. Bylo tedy zřejmé, že dům byl víc než jen místem zábavy – a že by měl opět ožít jako centrum mezinárodního kulturního dialogu, tvůrčího umění, odborných setkání a dalších aktivit, které podporují vzájemné porozumění a přijetí všech lidí jako rovnocenných členů světového společenství.

Tímto se vila stává živou památkou rodin Běhalových a Fejérových.